V odvětví stožárů jsou přírubové spoje prakticky standardem. Pevnost přírub – a tím i celé konstrukce – závisí na šroubech, které je spojují. Každý ví, že šrouby se dělí do určitých „tříd“ pevnosti. V čem se tyto třídy liší a co konkrétně získáme, když zvolíme vyšší třídu? Podívejme se na to blíže (na základě portálu marmech.eu).
Pevnost šroubu se označuje dvouciferným symbolem, např. 5.6, 8.8, 12.9 a podobně.
Jak číst označení na hlavách šroubů:
Například třída 5.6:
- první číslice jehodnota meze pevnosti v tahu Rm- tady5X 100 MPa = 500 MPa
- druhá číslice jehodnota meze kluzuReVyjádřeno jako procento pevnosti v tahu Rm – zde:6X 0,1 x 500 MPa = 300 MPa
Na tomto příkladu lze z mechanických vlastností šroubu odvodit následující hodnoty: pevnost v tahu Rm = 500 MPa a mez kluzu Re = 300 MPa.
Čím vyšší čísla v označení, tím větší je pevnost šroubu.
Co to znamená?
Mez kluzu Re je hodnota napětí, při jejímž překročení se šroub začne plasticky protahovat. jinými Slovy: pokud je zatížení menší než tato hodnota, šroub se deformuje pružně a po odstranění zatížení se vrátí do původní délky.
Mez pevnosti Rm je napětí, které může šroub přenést při plastické deformaci až do úplného přetržení.
Jak dlouho takový šroub vydrží?
Intuitivnější je pojem „kolik můžeme na takový šroub zavěsit“. Nezapomeňme, že 1 MPa = 1 N/mm² = 0,1 kg/mm². Šroub třídy 5.6 má tedy parametry: Rm = 500 MPa = 50 kg/mm² a Re = 300 MPa = 30 kg/mm². To znamená, že na každý 1 mm² průřezu můžeme zavěsit 30 kg, než se šroub začne trvale prodlužovat, a maximálně 50 kg, než se úplně zlomí.
Například: šroub M6 má průřezovou plochu cca 20 mm². Na šroubu třídy 5.6 můžeme „bezpečně“ zavěsit 30 kg/mm² × 20 mm² = 600 kg, maximálně pak 50 kg/mm² × 20 mm² = 1000 kg, než dojde k jeho přetržení.
Nerezové oceli typu A2 jsou označeny následujícími symboly:
- A2-70 – nerez A2, Rm 700 MPa, Re 450 MPa;
Naopak nerezové oceli typu A4 odolné vůči kyselinám:
- A4-80 – A4 kyselinovzdorná ocel, RM 800 Mpa, Re 600 Mpa